Víte, co to je CQ? Závisí na něm váš pracovní výkon. A spoustu dalšího

Představte si...

... že potkáte člověka z daleké země, ale hovořícího plynulým (vaším) jazykem. Žádná komunikační bariéra. Jak byste se s ním bavili? Jako s rodilým mluvčím? Nebo byste svůj projev proložili kratšími pauzami?

A co řeč těla? Seděli byste při rozhovoru s ním, nebo stáli? Co byste dělali se svýma rukama?

Tohle všechno je jenom hrstka jemných posunů v chování, které se týkají tzv. kulturní inteligence, tedy vašeho CQ (z ang. culture intelligence). A stále se objevují nové důkazy, že stojí za to na ní pracovat.

„V dnešním světě úspěch nepředurčuje vaše IQ. Ani CV. Dokonce ani vaše odborné znalosti,“ píše sociální vědec David Livermoreve své knize „The Cultural Inteligence Difference“ (Rozdíl v kulturní inteligenci, pozn. red.).

Podle nejnovějších poznatků je CQ dost možná rozhodující pro širokou škálu kariér. Od bankéřů přes vojáky, až po učitele a vědce. Jednoduše pro lidi, kteří při své práci komunikují s lidmi z různých kulturních prostředí.

Proč mají někteří lidé vyšší CQ než ostatní? A jak můžeme svou kulturní inteligenci rozvíjet?

Kulturní rozdíly

CQ se ve svém výzkumu zabýval SoonAng, profesorka managementu na technologické univerzitě v Singapuru.

V pozdních devadesátých letech minulého století pracovala v Singapuru na aktualizaci počítačových systémů, které se zabývaly "chybou Y2K" – obávanou softwarovou závadou. K vyřešení této závady Ang sestavila mezinárodní tým programátorů.

Zdroj: Pixabay.com

Vytvoření mezinárodního týmu... wow. Zdálo se to jako dobrý krok... Jenže nebyl. Časem se ukázalo, že skupina spolu nemůže pracovat. Členové týmu se sice často shodli na společném řešení, ale v praxi si to pak každý udělal po svém.

Proč spolu tato skupina profesionálů nemohla pracovat? Bylo jasné, že otázka odbornosti ani motivace to není.

Správně. Kulturní rozdíly.

Kvůli nim se narušila komunikace a porozumění.

Tyto poznatky vedly Ang ke spolupráci s organizačním psychologem P. Christopherem Earleym. Společně vytvořili komplexní teorii CQ, kterou definovali jako „schopnost účinně fungovat v různých kulturních kontextech".

Jak se CQ měří

Obvykle pomocí řady otázek, které posuzují čtyři různé faktory.

Těmi jsou:

• Drive – Motivace dozvědět se o jiných kulturách.
• Znalosti – Pochopení některých obecných kulturních rozdílů, kterým můžeme čelit.
• Strategie – Zkoumá, jak rozumíte těmto obtížným konfrontacím a jak se z nich učíte.
• Akce – Zahrnuje vaši behaviorální flexibilitu. Jinak řečeno, jestli jste schopni přizpůsobit své chování cizí kultuře a stát se kulturním chameleonem.

Ten, kdo má nízkou hodnotu CQ, mívá tendenci sledovat chování ostatních skrz svou vlastní kulturní čočku. Když pochází z obyčejných poměrů a na pracovní schůzce se setká s japonskými kolegy, kteří moc nemluví... může předpokládat, že jsou nudní, nebo dokonce nepřátelští.

Zdroj: Pixabay.com

CQ je důležitější, než by se na první pohled mohlo zdát. Třeba v letectví dokázaly kulturní rozdíly natropit už hodně škody, mírně řečeno –způsobily poruchu komunikace mezi piloty – a co se stalo dál, vám už asi dojde.

Naopak ten, kterému to v oblasti kulturní inteligence pálí, vidí tiché Japonce jinak. Pozná, že mlčení je pro ně znakem respektu a že zpětnou vazbu neposkytnou, pokud o to nebudou požádani. Takové setkání pak nasaje úplně jinou atmosféru a vytvoří vhodné podmínky pro to, aby každý mohl bez omezení vyjádřit svůj názor.

Není překvapující zjištění různých studií, které dokázaly, že když máte dobré CQ, lépe a rychleji se přizpůsobíte životu v zahraničí. Kulturní inteligence má ovšem přesah do pracovního života – ovlivňuje výkon mezinárodního obchodníka, vyjednávácí i vůdčí schopnosti.

Tři druhy inteligence

Jedna studie z roku 2011 měřila 126 švýcarským důstojníkům, studujícím vojenskou akademii, všechny tři druhy inteligence: IQ, CQ a EQ (emoční inteligence, pozn. red.).

Důstojníci se účastnili mezinárodních tréninků a kvůli výcviku cestovali do zahraničí. I když všechny tři druhy inteligence přispívali k celkové výkonnosti, jedna z nich se ukázala jako nejlepší prediktor.... Hádejte, která.

Statistický „stupínek vítězů“ vypadal asi takhle:

• CQ představuje 25 % rozdílu v úspěšnosti důstojníků na mezinárodních misích
• IQ předpovídá jenom 9,5 % rozdílu
• EQ pouhých 3,5 %

Studie inspirovala některé firmy k tomu, aby zvážily u svých zaměstnanců zvážily testování CQ.  Organizace jako Starbucks, Bloomberg a Michiganská univerzita využily služby Kulturního zpravodajského centra v Michiganu, které nabízí interkulturní hodnocení a řadu kurzů.

Dá se CQ „naučit“?

Podle Livermora dá. Zároveň vyzdvihuje význam cestování a poznávání nových kultur. Jak sám říká, neexistuje žádná náhrada za přímou osobní zkušenost v jiné zemi.

„Zatímco porozumění konkrétní kultuře může být užitečné, nemusí vůbec předvídat schopnost efektivně se zapojit do nového prostředí," říká.

"Lidé, kteří strávili delší dobu na více místech, mají větší pravděpodobnost vyšších znalostí CQ než ti, kteří žili několik desetiletí v jednom prostředí,"vysvětluje.

Ale výslovné učení některých klíčových pojmů tento proces ulehčí. Zaměstnanci si mohou udělat test CQ, a poté spolupracovat s trenérem, aby identifikovali potenciální problémy. Pak diskutují o způsobech, jakýmipřizpůsobit své chování.

Této strategie využili například bankéři, kteří se stěhovali do Asie a na Blízký východ. Novému životu se plně přizpůsobili za pouhé tři měsíce.

Výzkum je ještě v plenkách

Ne každému ale automaticky stoupá kulturní inteligence s nabitými zkušenostmi z cizích kultur. Dokonce i po letech života stráveného v zahraničí se chápání jiných kultur u lidí liší.

Vědci se snaží přijít na to, čím jsou tyto rozdíly zapříčeněny. Podle sociální psycholožky Melody Chao záleží na nastavení mysli jednotlivce. Říká, že někteří lidé jsou natolik skálopevní ve svých názorech, že se jim těžko přijímají nové pohledy. Proto se s nimi pak hůře pracuje.

„Mezinárodní a mezikulturní dynamika se mění velmi rychle. Je toho proto ještě hodně, co se musíme dozvědět o zvyšování kulturní kompetence jednotlivců," vysvětluje.

Zdroj: BBC