Už zase pondělí! Jak bojovat se syndromem nedělního odpoledne

Od rána počítají dny do konce pracovní doby a od pondělí počítají dny do konce pracovního týdne. Všechny své aktivity si plánují na víkend. Když se ale chýlí ke konci, přepadají je stavy melancholie a upadají do depresí. A takhle znova dokola. O kom je řeč? O lidech, kteří trpí tzv. syndromem nedělního odpoledne. O těch, kteří stále více plní ordinace psychologů.

Ach, ten stereotyp

Ne každý má to štěstí dělat práci, která ho baví a naplňuje, i když ruku na srdce, každý je strůjcem svých rozhodnutí, a právě výběr zaměstnání určitě patří do jednoho z nich. Nicméně i to nejzajímavější povolání po čase sklouzne do rutiny. Zejména pokud vyžaduje pevnou pracovní dobu a výkon ve stejném prostředí.

Právě rutina je častou příčinou nespokojenosti mnoha zaměstnanců i studentů. Vstávání ve stejnou hodinu, dojíždění tím samým dopravním prostředkem, 8 hodin denně strávených za tímtéž stolem a každodenní komunikaci s neměnným pracovním týmem. Únikem z nudné reality všedních dnů se stává myšlenka na víkend, který představuje jakési vysvobození a vybočení ze stereotypního života.

Nedělní noční můra

Jenže víkendové světlo na konci tunelu pohasíná rovnoměrně s tím, jak se blíží nový pracovní týden. Přichází úzkost, panika, bezmoc a nervozita. Stavy, které jsou psychology označovány jako syndrom nedělního odpoledne. Lidé, kteří se s ním potýkají, často nemohou v noci z neděle na pondělí spát, nebo je jejich spánek neklidný a plný špatných snů. Ráno se probudí unavení, nevyspalí a se špatnou náladou, které se ne a ne zbavit.

Syndrom nedělního odpoledne neboli nedělní blues je přesný jako hodinky. Tíseň, která ho doprovází, udeří na postižené vždy zhruba ve stejnou dobu. Často jde ruku v ruce i s nechutenstvím, podrážděností, třesem, zvýšeným pocením a pocitem celkového napětí. Může dokonce přerůst až v panické ataky.

Na vině je stres

Zaměstnanci i studenti jsou ve většině případů vystaveni velkému tlaku. Požaduje se po nich konstantní podávání dobrého výkonu, orientace na cíl a zvládnutí takového množství práce, které mnohdy není reálné ve stanovenou pracovní dobu stihnout. A nad tím vším se vznáší hrozba vyhazovu. Pocity stresu jsou tedy na místě.

Když se k tomu ještě přidají každodenní mimopracovní povinnosti, jako je starost o děti a o domácnost, člověk je chycen do nebezpečné smyčky, která se zdánlivě uvolní až právě o víkendu. Tehdy si konečně udělá čas na rodinu a koníčky a užije si pár hodin volnosti. Než ho zase přepadnou myšlenky na pondělí.

Život v přítomnosti

Jak s tím ale bojovat? Samozřejmě je možné požádat o pomoc odborníka, který člověka trpícího nedělním blues nestranně vyslechne a případně předepíše nějakou medikaci. Z bludného kruhu ale vystoupíte i bez cizí pomoci. Vede k tomu jen trocha sebedisciplíny a dva jednoduché kroky:

1. Malé změny, velké věci

2. Tady a teď 

Vybočte z každodenního stereotypu. Ale nemusíte hned dávat výpověď a odstěhovat na druhou stranu zeměkoule. Stačí si jen ráno přivstat a vydat se do práce jinou cestou než obvykle. Nakoupit na trhu místo v supermarketu. Přihlásit se na kurz, po kterém už tak dlouho pokukujete. Přečíst si v tramvaji místo nejnovějších příspěvků na Facebooku pěknou povídku. Zkrátka objevovat nové věci a dělat si radost. A každou pozitivní věc, která se vám udála, si večer zapsat do diáře. Až si tyhle zážitky přečtete třeba po měsíci, uvidíte, že váš život je vlastně hrozně fajn.

Také si naplánujte si nějakou aktivitu, která vás těší, i na všední den. Baví vás ježdění na kole? Velký výlet si nechte na víkend, ale menší projížďku zvládnete i v pondělí po práci. A uvidíte, jak skvěle si vyčistíte hlavu. Když si z toho navíc uděláte tradici a přiberete k sobě i pár kamarádů, nakonec se na ten zpropadený první den v týdnu budete i těšit.