Ztrátu panenství i leadership, to všechno najdete v klasických pohádkách

Pohádky kdysi nahrazovaly psychologa

Základní dějové linie těch nejznámějších pohádek jsou stejné napříč různými historickými časy a kulturami. I když jde často na první pohled o naivní, někdy přímočaré a mnohdy nelogické příběhy, psychologové se shodují na tom, že obsahují skryté či intuitivní symboly, které dětem i dospělým pomáhají vypořádat se s nezpracovanými úzkostmi či konflikty.

Nejstarší verze klasických pohádek v tištěné podobě vyšly ve sbírce Charlese Perraulta Pohádky matky husy z roku 1697. Později je v 19. století převyprávěli bratři Grimmové. Současné pohádky verze klasických pohádek vycházejí právě z jejich pojetí. A mají svou symboliku, kterou byste možná ani nečekali.

Jak Karkulku obtěžoval cizí pán

Pohádku o Červené Karkulce si vyprávěli už francouzští či italští rolníci ve 14. století. Původní verze však nekončí tak, že ji i babičku zachrání myslivec. Vlk je prostě sežere, a dál už nic.

Karkulku, kterou většina posluchačů (a ilustrátorů) odhaduje na dvanáct let, pošle zaneprázdněná matka nebezpečným lesem k nemocné babičce. Klade jí na srdce, aby se držela správné cesty. Karkulka neposlechne, a tak se ocitá tváří v tvář vlkovi.

Vlk ji však nesežere hned, a Karkulka se s ním normálně baví. Vlk je velmi výstižným symbolem mužské síly, agresivity a pudů obecně. Přes svou hrozivost je i přitažlivý. Podle výkladu pohádky si Karkulka nedá pozor a nechá se svést mužem v podobě vlka, který může být nebezpečný.

Vlk je nebezpečný, ale zároveň něčím přitažlivý. Zdroj obrázku

Červený čepeček není náhodou červený. Symbolizuje krev a krok k dospívání dívek ve věku kolem 12 let. Vlk a myslivec představují dva protipóly charakterů mužů, se kterými se dívky mohou setkat a budou se muset naučit mezi nimi rozlišovat.

Karkulka pravděpodobně své matce nikdy neodpustí, že ji poslala samotnou do nebezpečí. Některé výklady příběh Karkulky spojují se symbolikou matky bez zájmu, či s patologickým chováním, jako je například závislost na alkoholu.

Poučení je jasné. Dívky na prahu puberty se mohou stát objektem zájmu sexuálně chtivých mužů. Obecněji řečeno, že v nebezpečném světě jsou nebezpeční lidé, se kterými je lepší nenavazovat kontakt.

Jak Šípková Růženka přišla o panenství

Mezi klasické pohádky, vyprávěné jak Peraulltem, tak bratry Grimmovými, patří Šípková Růženka. Dívka, která je sice starší než Karkulka, ale také se dostane do problémů. V šestnácti letech se píchne do prstu a usne. Vysvobodí ji princ, který se k ní proseká přes houštiny a probudí ji polibkem.

Usnula a probudí ji jen ten pravý. Zdroj obrázku

Pohádka, která je ve své symbolice jednoznačně o probuzení sexuality a ztrátě panenství.

Na prahu šestnácti let se dívka píchne o trn, při tom jí teče krev. Rodiče, ani nikdo jiný tomu nejsou schopni zabránit. Spánek je vykládán jako sexuální latence, ze které ji může probudit pouze mladý muž. Ten si k ní proseká cestu, čím jiným než mečem. Hrad zbaví růžových keřů, tedy květin (latinsky řečeno ho „de-floruje”) a Růženku vzbudí tělesným kontaktem, pro děti jednoduše polibkem.

Poučení z této pohádky je snad jen to, že probuzení sexuality se většina dívek nevyhne, ať už se tomu rodiče snaží zabránit, nebo ne. Předpokládá překonání jistých překážek, ale většinou to končí štěstím, svatbou a dětmi.

Jak se Jeníček stal lídrem

Z pohledu seberealizace je nejzajímavější pohádka o Perníkové chaloupce. Dnešním jazykem bychom mohli říci, že je to pohádka o vizi a leadershipu.

Jdi za světlem, i když tam nakonec bude baba jaga. Zdroj obrázku

Hlavní symbolikou pohádky je o odpoutání se dětí od rodičů, aby se k nim pak zase mohly vrátit silnější a zkušenější. Děti spolu musí spolupracovat, protože jinak se ze špatné situace nedostanou. Jeníček je tu vůdce, a tak vyleze na strom, aby našel směr jejich cesty. Mařenka ho podpírá pomáhá mu na něj vylézt. Spolu jdou za společným cílem, kterým je světlo. Na chvilku se sice nechají unést sladkými požitky v podobě perníku, což jim přinese zhoršení situace, to je však jen přechodné. Znovu spolu spolupracují a Jeníček babu nakonec obelstí.

Z příběhu vyplývá, jak důležitá je spolupráce, vyhodnocení situace a nalezení toho nejlepšího řešení.

Každý z nás žije svoji pohádku

Děti si některé pohádky oblíbí natolik, že je chtějí slyšet znovu a znovu. Je to proto, že potřebují znovu a znovu zalepit nějakou svoji bolest či úzkost. Opětovné poslouchání pohádky jim pomáhá se s ní vyrovnávat. Pohádky totiž kopírují důležité životní situace, ale je v nich řešení, poučení a hlavně povzbuzení, že to všechno dobře dopadne.

Máte nějakou pohádku, kterou ale opravdu milujete? Se kterou máte od dětství spojené velké emoce? Kterou znovu a znovu o Vánocích sledujete v televizi? Není to náhoda. Zamyslete se nad jejím obsahem. Možná v ní najdete svůj životní příběh.