Věčný zápas s prokrastinací

Poflakování se, lenošení? Ne! Výkladový slovník definuje prokrastinaci jako výraznou a chronickou tendenci odkládat plnění povinností a úkolů (zejména těch nepříjemných) na pozdější dobu, jde o rizikový fenomén pro duševní zdraví. A jak dodává Petr Ludwig ve své knize Konec prokrastinace: „Líný člověk nic dělat nechce a je s tím stavem spokojený. Kdežto chudák prokrastinátor by rád něco dělal, ale nemůže sám sebe přemluvit“. Z výše uvedeného lze usoudit, že nejsme líní, pouze pociťujeme určitou nejistotu. Toto tvrzení dobře vystihl známý podnikatel Ryan Waggoner: „Práce, na které mi opravdu záleží, je právě ta, kterou bych rád udělal dokonale, takže ji odkládám“. 

Vyslovit nahlas PROKRASTINACE znamená, že si chorobné odkládání připouštíme, někdo tiše doufá v zázrak, jiný se k příčině oddalování důležitých úkolů hrdě hlásí, třetí zapírá. Může se stát, že prokrastinace (v nejzávažnější podobě) vyústí v abulii, tedy ztrátu vůle k činnostem a ztrátu aktivity, pasivitu, neschopnost rozhodovat se...  Neustále je tu s námi a vysokoškolští studenti jsou obzvláště ohroženými jedinci. Prokrastinační belzebub se vyskytuje ve více podobách (nejen „nesplnil“ v indexu, ale také stres, čokoláda a vlastně jídlo obecně).

Jenže jak si s tím poradit? Zázrak nyní dorazil, máme pro vás několik důležitých rad, které obrátí váš život naruby.

Existují účinné zbraně, které pomáhají s nutkáním odkládat důležitou práci. Lze například zmínit software, který umí blokovat v určitý čas vymezené webové stránky (sociální sítě, informační kanály…). Jenže prokrastinaci nezpůsobuje Facebook, různé typy her ani seriály. Je to v našich hlavách. Pokaždé vyhledáme únik, když se budeme bát práce a rizik plynoucích z nedokončeného úkolu. A věřte, že jsme velmi kreativní v hledání úniků. Úklid uklizeného, zalévání již zalitých květin a řada dalších. Vzpomeňme si, jak vypadají naše pokoje v období zkouškového.

Překvapivé rady lze naleznout v knize Zen a hotovo od Lea Babuaty, který zdůrazňuje důležitost stanovování si malých dílčích cílů. Provádět činnost A nebo B? Spíše máme tendenci inklinovat k rozhodnutí splnění úkolu C. Nebo nedělat nic. Petr Ludwig dodává, že čím složitější a důležitější rozhodování je, tím více nám bere energie. Okamžik rozhodování sebou nese negativní pocity a začínáme prokrastinovat. Je dobré si stanovit reálný plán plnění dílčích úkolů, z návyku se totiž postupem stane samozřejmost a splníme tak svůj úkol v daném čase a mnohdy i kvalitně. Je vhodné uzpůsobit prostředí, v němž úkoly plníme a rozhodně nezapomínat na přestávky.

Je zajímavé poukázat na vnímání prokrastinace asijskou společností, kde se výchova odehrává podle návodu tygří matky k sebekontrole. Prokrastinace? V Asii velké tabu. Jsme přehlceni možnostmi jak sebekontrolu budovat. Nejoblíbenější formou prokrastinace je čtení blogů o produktivitě a prohlížení aplikací a antiprokrastinačních softwarových pomůcek. A my se tak nacházíme v určité smyčce.

Co z toho celého plyne? Největší kouzlo spočívá v seberegulaci, tedy schopnosti poslechnout sám sebe. Poznávejme sami sebe, své kladné, ale i záporné stránky. Slyšeli jste někdy o 3sekundovém pravidlu? Nejdéle do 3 sekund po tom, co si poručíme, se rovněž poslechneme. Šance na uposlechnutí se zvyšuje, protože mozek nemá čas přijít s nějakou racionalizací, kterou by si člověk sám před sebou a ostatními prokrastinaci obhájil. Rovněž, pokud činnosti opakujeme, dostanou se do našeho podvědomí a děláme je automaticky.

Rádi bychom tento příspěvek zakončili citátem Senecy: „Zatímco ztrácíme svůj čas váháním a odkládáním, život utíká. Není pravda, že máme málo času, pravdou ale je, že ho hodně promarníme. Není málo času, který máme, ale mnoho času, který nevyužijeme“. Uvědomme si význam času v našem životě.

Čas na váhání je u konce.

Komentář odborníka:

Poručit si je jednoduché, ale poslechnout se není. Rozumově víme, co dělat, ale často cítíme odpor. Můžeme člověka a naše vnitřní pochody přirovnat k jezdci na slonovi. Jezdec je chytrý a uvědomuje si důsledky svého jednání. Slon je silný, ale jedná impulzivně. Jezdec se snaží slona dovést tam kam potřebuje (poručit), ale záleží na slonovi, kam se pojede (uposlechne?). Je užitečné vědět o svém slonovi, připravovat se na něj, trénovat ho a hlavně nepodceňovat. Pokud se vám podaří poslechnout se, slon si to zapamatuje a bude jednodušší ho přesvědčit i příště. Začněte malými krůčky a pak stupňujte. Slon si zvykne a nebude se zbytečně plašit.

Ing. Lukáš Hána,

Konzultant GrowJOB Institutu a člen týmu Konec prokrastinace

www.konec-prokrastinace.cz

Autor článku: Mind Power VŠEM