Nebát se (psát) a nekrást [1]
17. 9. 2018
[1] parafráze citátu Tomáše Garrigua Masaryka
Byla to otázka cti, dnes je to zákon
Použít výsledky práce jiného autora ve svém díle není tak jednoduché. Řídí se zákonem a pevně danými pravidly. Lidé, kteří tato pravidla nedodržují, nejenže porušují zákon o autorském právu, ale jejich osobní prestiž klesá na nulu.
Ochrana autorského díla má svoji historii. Už ve středověku existovalo mnoho literárních, výtvarných či hudebních děl, ale jejich autorské vlastnictví se moc neřešilo. Jediná možnost v souvislosti s užitím díla jinou osobou než autorem, byla domáhat se u soudu uznání cti.
Historie moderní podoby autorského práva souvisí s vynálezem knihtisku. Prvním zákonem, který přímo upravoval autorská práva, je jeho anglická podoba z roku 1709. Obecně lze říci, že vývoj autorského práva v Anglii byl v porovnání s ostatními zeměmi velmi progresivní. Například ve Francii byly první zákony o autorských právech přijaty až v letech 1791-1793.
Za první normu o autorských právech na našem území se považuje císařský patent z roku 1846, který poprvé stanovil zásady ochrany děl literárních, hudebních a výtvarných umění proti neoprávněnému mechanickému rozmnožování.
Pojem práva duševního vlastnictví a autorství se v českém právu začíná více používat teprve po roce 1989. Do té doby sice existovaly normy, podle kterých se autorské právo řídilo, ale obsahovaly řadu direktivních administrativních ustanovení, která při nakládání s dílem zdůrazňovala úlohu státu.
Dnes se pravidla užívání autorského díla řídí autorským zákonem a podle dle norem ISO 690 a ISO 690-2.
Čí ta myšlenka vlastně je?
Než začnete přemýšlet o tom, jak citovat, uvědomte si několik věcí. A to především, čí myšlenku ve svém díle budete uvádět. Z toho také vyplývá, co budete citovat a co ne.
Co citovat nemusíte:
- Nemusíte citovat vlastní práci, tedy ty poznatky a myšlenky, ke kterým jste přišli sami.
- Také nemusíte citovat všeobecně známá fakta.
Nemusíte například citovat, když ve své práci uvedete historickou skutečnost jako, že první světová válka proběhla v letech 1914-1918. Kdybyste však chtěli doslovně zkopírovat z encyklopedie celou pasáž, která o této skutečnosti pojednává, citovat už musíte.
Kdo to vymyslel? Já, nebo někdo jiný? Zdroj obrázku
Co citovat musíte:
- Přejatý text v podobě doslovné citace.
- Přejatý text v podobě parafráze.
- Zdroj, ze kterého text pochází.
Citace je opravdu doslovné zkopírování textu. V případě, že jde o doslovnou kopii, text musí být v uvozovkách a za textem musí být uveden zdroj.
Parafráze znamená volné zopakování myšlenek uvedených v textu. Původní text by však měl být také zopakován co nejpřesněji a neměl by být změněn jeho smysl. Opět je nutné za textem uvést zdroj. Jediný rozdíl je v tom, že nemusí být v uvozovkách.
Zdroje citujte podle normy a budete mít klid
Všechny zdroje jiných myšlenek, než těch vašich musíte uvést. Jak na to? Tady jsou základní pravidla podle norma ISO 690.
Dle této normy rozlišujeme dva druhy citací zdrojů v textu:
- Odkaz v textu za citovanou částí.
- Plná bibliografická citace zdroje v seznamu literatury.
Odkaz v textu může být uveden třemi různými způsoby:
Odkaz přímo v textu:
- odkaz uveďte do kulatých závorek
- bude obsahovat jméno autora nebo autorů
- a datum vydání
např.: Pro studenty je při citování nejobtížnější rozhodnout, co patří mezi základní poznatky oboru (Šanderová 2007)
Číselné odkazy:
- číslo doplňte v horním indexu za citací nebo parafrází
- seznam literatury je pak sestaven v pořadí, které odpovídá pořadí odkazů na zdroje v textu
např.: Pro studenty je při citování nejobtížnější rozhodnout, co patří mezi základní poznatky oboru.1 V seznamu literatury pak bude na prvním místě figurovat příslušná bibliografická citace.
Průběžné poznámky:
- za citací nebo parafrází doplňte číslo v horním indexu nebo v závorkách
- číslo se vztahuje k poznámce pod čarou
- v poznámce pod čarou uvedete buď odkaz v podobě jména autora a plného názvu, nebo rovnou celou bibliografickou citaci
např.: Pro studenty je při citování nejobtížnější rozhodnout, co patří mezi základní poznatky oboru. 1 Příslušná poznámka pod čarou bude obsahovat odkaz na zdroj nebo rovnou plnou bibliografickou citaci.
Pravidla jsou jasná, jen se jimi řídit. Zdroj obrázku
Na konec zbývá sestavit seznam literatury, tedy seznam bibliografických citací. Pravidla sestavování těchto citací se řídí podle toho, o jakou formu zdroje jde.
Kniha, sborník
Vzor: AUTOR. Název. Vydání. Místo: nakladatel, rok. Standardní číslo ISBN.
Kapitola z knihy, sborníku
Vzor: AUTOR ČÁSTI PUBLIKACE. Název části publikace. In AUTOR PUBLIKACE. Název publikace. Vydání. Místo: nakladatel, rok, umístění části v publikaci.
Článek v časopise
AUTOR. Název článku. Název časopisu, rok, ročník, číslo, strany.
Elektronické zdroje
AUTOR. Název dokumentu. AUTOR ZDROJOVÉHO DOKUMENTU. Název zdrojového dokumentu. [druh nosiče]. Vydání. Místo vydání: vydavatel, datum vydání, datum aktualizace/revize [datum citování]. Dostupnost a přístup. Standardní číslo ISBN.
Další zdroje a jejich citování a také příklady najdete zde.
Respektujte cizí práci
Při přípravě svých prací postupujte podle pravidel. Dokazujete tím, že o tématu, které zpracováváte, máte znalosti a rozumíte mu. Citováním umožňujete dohledání myšlenek, na kterých svoji práci stavíte. Citací zdrojů dokládáte, že myšlenky, které už existují, rozvíjíte dál, a vaše práce je tak originální. Navíc diplomové práce na vysokých školách procházejí kontrolou, v případě odhalení plagiátu může být student vyloučen. A v neposlední řadě tak dodržujete informační etiku a zákon o autorském právu.
Respektovat autorská práva je především slušnost. Zdroj obrázku
Na citace použijte aplikace
Příprava citací se může jevit jako poměrně složitá činnost. V dnešní době však existuje mnoho nástrojů, které vám ji mohou usnadnit.
Se sestavování citací se nemusíte trápit. Použijte třeba některou z těchto aplikací:
Při přípravě citací vaší práce vám může pomoci postup podle Citačního rozhodovacího stromu.
4 rady na závěr
- Vyvarujte se příliš dlouhých doslovných citací.
- Používejte vždy raději primární zdroje.
- Zbytečně nenafukujte seznam literatury.
- Zkontrolujte si, zda nemáte v odkazech a bibliografických odkazech pravopisné chyby.
Tak s chutí do toho. Pište a citujte.
