Jiří Matěj Brůna: "Mým největším koníčkem je vzdělávání"

Dobrý den, Jiří. Zkuste se čtenářům Absolventa nejprve stručně představit, říci něco o tom, co právě děláte, čemu se věnujete a řekněte nám něco o vysokých školách, které jste studoval.

Zdravím čtenáře magazínu Absolvent a jsem moc rád, že se s nimi můžu podělit alespoň o některé z mých postřehů a zkušeností. Pocházím z Prahy, kde žiju i v současné době. Myslím, že mám podobné zájmy a koníčky jako většina jiných mladých lidí. Baví mě cestování, sport, hudba, moderní trendy v různých oblastech, posezení s přáteli a podobně.

Mým největším koníčkem je pak vzdělávání a osobní rozvoj v širším slova smyslu, ačkoliv jsem nejčastěji vnímán právě skrze daný rekord týkající se počtu vystudovaných škol. Studoval jsem různé školy, od soukromých (např. Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomie), přes manažerskou (Central European Management Institut) až po tradiční veřejnou univerzitu (společný program ČVUT a VŠE).

Momentálně se naplno pracovně věnuji Škole Populo (http://www.skolapopulo.cz/), což je projekt první kamenné školy specializované na doučování žáků a studentů, v němž spatřuji velký potenciál a zároveň novou zajímavou výzvu. Moje náplň práce v její pražské pobočce je různorodá, od stěhování stolů po tvorbu strategie a vize dalšího rozvoje. Samozřejmě zde také učím, což považuji za své poslání i obohacení.

Z čeho pramení Vaše rozhodnutí vystudovat takto nezvyklý počet vysokých škol?

Dá se říci, že to vyplynulo z kombinace různých vlivů – z chuti vyzkoušet si studium na různých typech škol, ze záliby ve studentském způsobu života, ze studijních výsledků, z přirozené touhy v něčem vyniknout, ze šťastné ruky při výběru možností přivýdělku ke studiu, v neposlední řadě z podpory rodiny a nejbližšího okolí.

Co byla Vaše hlavní motivace pro dokončení studií na těchto školách?

Jednou z mých vlastností je, že se snažím vše pokud možno dotahovat do zdárného konce. Zjednodušeně řečeno a v duchu známého hesla: pokud se již pro něco po důkladné a systematické úvaze rozhodnu, hledám způsoby, jak to udělat, aby to šlo, než vymýšlet důvody, proč to nejde.

Jaký je pro Vás osobně největší přínos studia více vysokých škol a ze které z nich jste si toho odnesl nejvíce?

Největší přínos? Jednoznačně v získaném rozhledu a nadhledu. Pro mě nejsou nejcennější hodnotou získané znalosti a vědomosti ani tituly, ale schopnost se nad věcmi kriticky, a přitom konstruktivně zamýšlet, vidět vše v určitém kontextu a souvislostech, být imunní vůči manipulaci, podobně jako k jednoduchým odsudkům a předpojatosti. To vše dává určitou vnitřní svobodu, vede k pokoře a učí vidět bohatství v různorodosti a pestrobarevnosti.

Není pro Vás více titulů v něčem naopak překážkou? Zaznamenal jste nějaké negativní reakce okolí?

Samozřejmě, že zaznamenal. :-) Sám o sobě říkám, že jsem sice nenapravitelný idealista, ale zase nejsem takový trouba, abych si myslel, že všichni lidé jsou přejícní. Párkrát už jsem si v životě vzpomněl na citát o tom, že chceme-li být oblíbeni, musíme být průměrní. Netřeba dodávat, že skoro nikdo však nenajde odvahu, aby vám to negativní řekl přímo z očí do očí.

Jak jste žil během studia? Pracoval jste při něm, resp. kde jste sháněl finance na studia?

Už od svých nějakých sedmnácti let jsem byl zvyklý sám se přičinit, ačkoliv mě vždy rodiče ve studiu podporovali. Nikdy jsem ale za nimi nechtěl chodit s otevřenou rukou. Musím taky uznat, že jsem měl celkem štěstí na brigády a různé možnosti přivýdělku či externí spolupráce. Největší část svých studií jsem působil jako specialista zpracování informací v kvalitativním marketingovém výzkumu, čemuž jsem se věnoval cca 6 let, ale zkusil jsem si i jiné práce. Vítanou pomocí byla také různá stipendia.

Co byste s odstupem času doporučil studentům pro správný výběr oboru a školy?

Tady vím, že se mnou určitě budou někteří bytostně nesouhlasit, ale řekl bych, že na prvním místě v rozhodovacích kritériích by měl být vlastní zájem o obor a až potom řešit případné uplatnění. Už z toho důvodu, že nikdo z nás neví, jak bude vypadat trh práce za pět či deset let, stejně tak netušíme, jakým směrem se budou vyvíjet různé obory, jaký dopad bude mít trend tzv. ´Průmyslu 4.0´, atd.

Jak se v čase měnila Vaše vize v tom, co chcete dělat?

Měnila se celkem zásadně. Třeba na střední škole jsem plánoval ihned po maturitě se zapojit do praxe, klidně třeba jako účetní. Pak jsem tak trochu vzhlížel k manažerským postům a korporátní sféře. Když si mě vybral jako praktikanta do leasingového oddělení Mercedes, byl jsem nadšený. Záhy jsem nicméně poznal a pochopil, že podobné prostředí není pro mě asi úplně nejvhodnější. Jednu dobu mě lákalo kreativnější prostředí a oblast médií, dodnes rád například publikuji články (nejen) tematicky zaměřené na školství. Nakonec mi přijde jako nejlogičtější místo pro mou seberealizaci oblast vzdělávání a možnost podílet se na rozvoji něčeho unikátního.  

Co je Vaším momentálním cílem? Jak chcete zhodnotit své časové a finanční investice do studia?

Upřímně řečeno, dal jsem přednost možnosti seberealizace před očekávaným zhodnocením investice do studia. :-) Pokud jde o aktuální cíle, chci pomoci naší škole k tomu, aby se rozvíjela jak po odborné, tak i ekonomické stránce. Naším společným záměrem v rámci školy pak je přispět k tomu, aby si co nejvíce dětí a mladých lidí vylepšilo známky, dostali se na vysněné školy a co je podle mě ještě mnohem důležitější – ovlivňovat v pozitivním slova smyslu vztah žáků a studentů k formálnímu vzdělávání tak, aby školu nevnímali jenom jako nutné zlo a „otravu“.

Zkuste popsat střet akademického a pracovního prostředí. Snažil jste se během studia získávat praxi v daném oboru?

Školní prostředí a praxe jsou docela odlišné světy. Přesně tomuto tématu, tedy popisu hlavních rozdílů mezi nimi, jsem také věnoval jeden ze svých článků (https://www.kariera.eu/cz/Clanky/Skola-a-praxe-tak...). Tak například, v rámci studií se většinou dozvídáme z rozličných teoretických a empirických modelů, jak by vše mělo vypadat. Přijdeme do praxe a tam nezřídka zjistíme, že mnohem větší váhu než odbornost a skutečné schopnosti mají například kamarádšoft, ostré lokty či formální a neformální vztahy. Nejen z tohoto důvodu je určitě pro studenty užitečné a nenahraditelné, když již během studia získávají srovnání mezi akademickým a firemním prostředím. O totéž jsem se samozřejmě snažil i já.

Jak vnímají potenciální zaměstnavatelé Vaše rozsáhlé teoretické základy? Máte z tohoto pohledu oproti ostatním uchazečům výhodu, nebo se při pohovorech na tituly tolik nehledí?

Také v tomto případě to vždy bylo velmi pestré. Na jednu stranu je díky vyššímu počtu vystudovaných škol jednodušší zaujmout. Na druhou stranu se může lehce stát, že se ihned dostanete do škatulky „překvalifikovaný“. Vždy záleží na konkrétním zaměstnavateli, zda člověka, který se jakkoliv vymyká, bere jako zajímavého kandidáta a potenciální přínos, anebo jestli u personalisty převládnou myšlenkové stereotypy.

Podle čeho by si podle Vás měl čerstvý absolvent vybírat zaměstnavatele?

Myslím, že by čerstvý absolvent, potažmo mladý člověk měl jít po tom, k čemu podvědomě tíhne. Univerzální rada asi neexistuje. Někdo se více hodí pro korporátní sféru, jiný se bude nejlépe realizovat ve start-upu, další dosáhne pocitu naplnění v neziskové nebo vědecké sféře. V každém případě bych všem popřál, aby se zařadili mezi šťastlivce, pro něž bude práce koníčkem.