Jak poznat a zvládnout náročného šéfa

V minulém článku jsme se podívali na to, jak efektivně naložit s negativními emocemi v zaměstnání. V tomto článku se zaměříme na ty, jejichž jednání je často zapříčiní.

Když někteří lidé ve svém oboru kariérně stoupají, stres z vyšší odpovědnosti se projevuje ve stále specifičtějším způsobu chování.

Nároční šéfové se chovají různými způsoby. Mnoho lidí se potýká s nadřízeným, který si nárokuje pravomoc rozhodování i v každodenním životě svých podřízených. Existují příklady takového jednání.

Dokumenty amerických soudů ukázaly, že Mike Jeffries, bývalý generální ředitel společnosti Abercrombie & Fitch, donutil stewarda ve svém soukromém letadle, aby dodržoval přísnou (a bizarní) příručku, jak se chovat a oblékat. Příručka mu mimo jiné určovala množství kolínské, které by měl užívat.

Americké zpravodajství BBC Capital požádalo skupinu odborníků, aby identifikovali 5 různých typů šéfů, s nimiž může být problém pracovat. Zároveň nabídli strategie, jak práci s nimi zvládnout.

1. Megalomaniak

Megalomaniaci mají tendenci být jakýmisi „nadlidmi“, a přestože jsou okouzlující, vyžadují ohromné množství pozornosti, kontroly a loajality. Vyznačují se tím, že si připisují veškeré úspěchy (oprávněné i ty neoprávněné) a vinu za případná selhání dávají svému okolí.

Wendy Beharyová, autorka knihy Odzbrojování narcistů (Disarming the Narcissist), říká, že jako šéfové nejsou schopni spojit se s ostatními na osobnější úrovni, protože mají nedostatečně rozvinutou schopnost empatie.

"Pod tím všem hněvem, pýchou, šikanováním a ovládáním je někdo, kdo má spoustu nejistoty. Cítí velký pocit nedostatku, který nechtějí objevit," vysvětluje.

Jednání s takovým typem nadřízeného je samozřejmě riskantní.

„Existuje mýtus, že když je budete následovat, dovedou vás k záři reflektoru,“ říká Beharyová, „ale musíte být opatrní vůči slibům narcistů, které se pro vás zdají být prospěšné. Buďte opatrní, když s nimi pracujete a nikdy se příliš nespojujte s jejich pracovními výsledky.“

2. Mikromanažer

Takzvaní mikromanažeři jsou šéfové, kteří se musí zapojit do všech aspektů práce zaměstnance, protože mají strach, že se vzdávají kontroly. Chtějí častěji kontrolovat pokrok, přezkoumávat dokončené úkoly a mít k dispozici všechny poznámky, což u nezávislých nebo zkušených zaměstnanců způsobuje napětí.

Marie G. McIntyreová, autorka knihy Tajemství výhry kancelářské politiky (Secrets to Winning at Office Politics) říká, že klíčem k práci s mikromanažery je pochopení, že hnací silou jejich chování je úzkost. To je důvod, proč by potenciální pokus vyčlenit je ze svého pracovního procesu byl velkou chybou.

„To je největší chyba, kterou můžete udělat, protože to v mikromanažerovi zvýší pocit úzkosti,“ říká.

„Nejenže nebudou vědět, co se děje,  ale navíc si začnou myslet, že jim přestanete říkat důležité věci, takže mají tendenci na vás tlačit více a více.“

„Místo toho odpovězte na úzkost tím, že dáte šéfovi více informací, aby věděl, na čem pracujete,“ vysvětluje McIntyreová.

„Čím více mikromanažer cítí, že ho nebudete překvapovat, tím snáze vás nechá volně pracovat.“

3. Snílek

Ze šéfů, kteří úspěšně šplhají po kariérním žebříčku, se mohou stát beznadějní snílci. Poté dochází k tomu, že si stanovují vznešené cíle, aniž by nabídli hmatatelné plány na jejich dosažení.

Dobrým nápadem je rozdělit práci na zvládnutelnější segmenty, aby se objevily oprávněné obavy, vysvětluje Dana Brownleeová, předsedkyně Profesionálních věcí, útvaru společnosti pro školení firem se sídlem v Atlantě.

"Místo toho, abyste jim říkali ne, se stanete prvním člověkem, který poukáže na potenciální rizika, aby mohli rozhodnout co nejlépe."

Brownlee říká, že je to taktická konverzace, která "šokem pomáhá vašeho šéfa vrátit zpět do reality."

4. „Flip-Flopper“

Jak můžete dosáhnout svých cílů, když se neustále vzdalují? Jedná se o problém práce s tzv. „flip-floppem“, jehož nedostatek vedení a přesvědčení může zaměstnance vést k opuštění zaměstnání.

Nedávný výzkum, kterého se zúčastnila tisícovka britských dělníků, zjistil, že nedostatek vedení (32 %) a nerozhodnosti (21 %) představují dva nejvíce rozzuřující návyky britských šéfů.

Brownlee říká, že práce pro tento typ nadřízeného vyžaduje strategické budování vztahu, který by pomohl změnit jeho nerozhodné chování.

"Musíte se ujmout vedení a vytáhnout z nich informace velmi ostrými otázkami a jejich odpověd si zaznamenávat."

Brownlee dodává, že díky požadavku prioritizace a kontroly úkolů se vyvarujete zbytečnému obviňování, když se hranice zadání přesouvají mimo vaši kontrolu.

5. „Overbearer“ (z angl. „overbearing“ – arogantní)

Arogantní šéf má tendenci nahrazovat nápady zaměstnanců svými vlastními, a tak brání spolupráci a zabraňuje týmové práci. Jeho dominantní postoj nutí zaměstnance, aby zpochybňovali nejlepší přístup k danému úkolu.

„Budete mít největší šanci na konstruktivní rozhovor, pokud se nejprve sjednotíte se svým nadřízeným,“ říká Jean-François Manzoni, prezident obchodní školy IMD v Lausanne ve Švýcarsku.

"Když s něčím nesouhlasíte, vždy řekněte proč," radí.

Teprve potom budete mít cestu k dialogu.

Bez ohledu na typ vašeho šéfa, Manzoni doporučuje šetřit s nálepkou „náročného šéfa“.

„V okamžiku, kdy někoho takto označíte, automaticky se vám s ním bude obtížněji pracovat a nebudete s ním na produktivní úrovni.“

 Zdroj: BBC