CESTA DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE OKEM KANTORA

PRACOVNÍ DOBA

Nejprve si však pojďme vyvrátit velmi častý omyl, že pedagog dojde do školy na 8:00 a odchází např. v 14:00 s tím, že stráví zbytek dne s prstem v nose. Chyba lávky! Daleko náročnější, individualizované přípravy na další den, opravy písemek nebo stále intenzivnější papírování, školení, semináře, studium pedagogické literatury, příprava prezentací na domácí i zahraniční konference, monografie nebo třeba další aktivity spojené s členstvím v  Akademickém senátu, to vše mimo zrak veřejnosti. Když k tomu přidáte např. povinnou tvorbu článků do tematických časopisů, přehoupnete se pozvolna do odpoledne nejednoho pedagoga na vysoké škole. Jsou tu také pedagogické rady, schůzky s rodiči, doučování, zájmové kroužky a tak dále, a tak dále.

POSLÁNÍ NEBO POVOLÁNÍ

Tak jako se nemůže každý stát lékařem, tak i dráha pedagoga není všem souzená. Ano, kvalifikaci na škole možná získáte raz dva, ale titul vám nezaručí, že oslníte jako vzor, diplomat a psycholog. Být dobrým učitelem totiž neznamená, že se naučíte fakta z dějepisu nebo vzorce do statistiky. Stanete se osobou, která formuje další generace po dobu školní docházky - dostanete se na tenký led vyžadující komunikaci s přecitlivělými rodiči, přísným řídícím orgánem školy, inspekcí. Funkce psychologa je pak nedílnou součástí povolání ve vztahu k problémovým nebo jen dezorientovaným žákům/studentům, kteří nevědí, kudy dál. Správný pedagog by měl znát rodinné zázemí i zájmy svého žáka/studenta a vytvořit si tak představu o jeho výchozí studijní pozici.

Podle učitelky Ivany Chudobové (MŠ Unhošť) se "díky tomu dokáže rozpoznat skutečný talent (například na výtvarnou, tělesnou nebo hudební výchovu) nebo studijní typ již v předškolním věku. Jako odborník s více jak 30letou praxí tvrdí, že vývoj schopnosti u každého školáčka je individuální a v závislosti na něm lze děti směřovat - podporovat, nikoliv nutit. Osobitý přístup ke každému špuntovi a spolupráce s jeho rodiči je tak klíčový pro jeho další vývoj."

Dalo by se tedy říct, že pro pedagoga, který oplývá tímto know-how, se povolání stává posláním a třída tento zájem cítí a často opětuje.

KANTOR VS. STUDENT V POSLEDNÍ DEKÁTĚ

Dobu nezastavíte, jen co je pravda. Školní zařízení jsou často bezbariérová, využívání interaktivní tabule zaujímá velkou část náplně výuky, asistenti pedagogů i žáků pomáhají téměř v každé třídě a dříve diskrétní pojmy jako dyslexie, dyskalkulie, hyperaktivita nebo inkluze se dostaly do popředí zájmu. Změnil se za posledních 10 let i vztah pedagoga a žáka?

"Bezpochyby se změnil a výrazně. Otázkou je, zda k lepšímu. Společnost léta volala po tom, aby byl učitel žákovi partnerem na cestě za společným cílem. Idea je to hezká, ale je to pořád jen idea. Učitelé nemohou být pro děti partnery, musí pro ně být autoritami. Ve vší snaze o dosažení „partnerství“ se nám podařilo dosáhnout na druhý konec pomyslné osy, tedy, že nejsme partnery, ale žáci a jejich rodiče jsou našimi klienty", říká Mgr. Lenka Kratochvílová (ZŠ a MŠ Kladno) a zároveň dodává: "Zaplať bůh, i v těchto podmínkách chodí do školy  i děti zodpovědné, cílevědomé s respektem k autoritě a touhou po získání nových znalostí a dovedností."

TECHNOLOGICKÝ BOOM VE ŠKOLSTVÍ

Dokážete si představit svět bez mobilů, tabletů a PC? Všechny potřebné informace pro studium byste zjišťovali v knihovnách, základní fakta si ověřovali u odborníků a finální - ručně psanou - práci odevzdávali na papíře? Jestli něco opravdu utíká rychlostí mílových kroků, pak je to technologický pokrok, který neminul ani vzdělávací ústavy. Jak je však vidno, moderní pomůcky mohou být dobrým sluhou, ale i špatným pánem. Školní výuka je především o práci s informacemi. Dostali jsme se do situace, kdy informace jsou tak snadno dostupné, že mnohým žákům/studentům nestojí za zamyšlení. Všechno je otázkou jednoho dvou kliknutí myší nebo dokonce jedním posunutím prstu po klávesnici.

"Celkem běžně se mi stává, že zadám referát a je mi odevzdán výtisk stránky z Wikipedie. Text není ani upraven a žák ho překoktává před tabulí, protože ho evidentně vidí poprvé. Z vlastní zkušenosti matky sedmáka vím, jak je vyčerpávající donutit dítě, aby u tvorby referátu přemýšlelo, aby problematiku pochopilo a bylo schopné jí prezentovat vlastními slovy. Je to velké přemáhání, ale lze to. Rodičů, kteří do toho boje jdou je však málo, ale jejich děti ve třídě poznáte", uzavírá vyprávění Lenka Kratochvílová.

Když nevíš, hledej na Googlu. Jenže i Mr. Google někdy nenabídne přesně vypracovanou seminární práci podle zadání profesora na vysoké škole. Co pak? Své o tom ví dr. Petr Scholz z Vysoké školy polytechnické v Jihlavě:

"V dnešní době digitalizace studenti upřednostňují především elektronickou literaturu, ale ta není vždy dostupná na internetu. Do knihovny moc nechodí, a když nějakou problematiku neobjeví na googlu, tak prostě neexistuje. Studentům chybí takový základní rozhled a selský rozum. Ale nechci samozřejmě házet všechny do jednoho pytle. Mám rád hodiny, kdy studenti jsou připraveni a nebojí se například zeptat, pokud danému problému nerozumí. Jakmile tuto bariéru jeden student prolomí, začnou se ptát i ostatní studenti, když něčemu nerozumí. Některým studentům by ale neuškodilo zopakovat si základní pravidla slušného chování. Musím však konstatovat, že většina studentů jsou mladí prima lidé a vždy mě potěší, když po absolvování studia napíšou email, jak se mají, kde pracují apod.“ 

Média téměř dennodenně prezentují pouze negativní stránky současného školství, tak jako ostatně informují o všem. Rychlé výměny na vysokých postech ministerstva a dosazování často neadekvátních osob do funkcí ovlivňují kvalitu učiva, sestavu pedagogů na všech stupních. Pedagog se postupně dostal na konec společenského „potravního řetězce“, a  bez autority, odpovídajícího společenského postavení a ohodnocení lze jen těžko nejen vzdělávat, ale i suplovat výchovnou roli rodiny.  To nemůže vzbudit zájem o profesi kantora a naše školství se dostává do stále akutnější krize nedostatku kvalifikovaných učitelů.

ALE!!! Přesto všechno tady jsou. Kantoři, kteří své žáky/studenty provázejí podstatnou částí života, učí je, motivují, místy suplují rodiče. Jejich výuka „jejich“ děti ovlivňuje po zbytek života, to vše často bez ohledu na bídné finanční ohodnocení. Ti, kteří čtou po nocích Harryho Pottera, aby pro své žáky znali poměry v Bradavicích. Ti učitelé, kteří doma z brambor vytvářejí pro děti razítka a jiní, kteří vymýšlejí a kalkulují zájezdy pro své studenty. Tak jako všude, i v tomto oboru se najdou černé duše, ale většině českých učitelů patří velké DÍKY.

Zdroj: www.pixabay.com