5 pět nejčastějších mýtů o Montessori vzdělávání

Mýtus č. 1: „Montessori, to je zase nějaká nová módní vlna?”

Marie Montessori se narodila v roce 1870 v Itálii. Přes otevřený nesouhlas otce i spolužáků se v roce 1896 stává historicky první ženou v Itálii s univerzitním diplomem v oboru lékařství. Od roku 1900 začíná pracovat s dětmi s poruchami vývoje. V roce 1907 založí Dům dětí v Římě a rozvíjí a šíří svůj model vzdělávání do běžných základních škol ve Velké Británii, Argentině, Itálii, Švýcarsku a mnoha dalších zemí. V roce 1924 přijímá podporu Benita Mussoliniho. Později však otevřeně nesouhlasí s fašistickou ideologií, ukryje se do Indie, kde zůstane celou válku. Po válce Marie znovu šíří svoji metodu po celém světě. V letech 1949, 1950 a 1951 získává nominaci na Nobelovu cenu za mír. Umírá v roce 1952 v Holandsku.

Vzdělávání podle Marie Montessori je pojmenováno po velmi pokrokové a moderní ženě, která si šla pevně za svým cílem. V našem tradičním systému školství, zavedeným už Marií Terezií, se může jevit jako novinka. Ve skutečnosti je však už 110 let stále stejné.

Zdroj obrázku

Mýtus č. 2: „To funguje jen pro nadané nebo postižené děti.”

Marie Montessori začíná svoji práci s dětmi s poruchami vývoje. Dva roky je pozoruje a experimentuje s nimi. Zkouší je učit pomocí materiálů, které stimulují smysly.  Pod jejím vedením retardované děti dosahují při státních zkouškách srovnatelných či dokonce lepších výsledků než děti z běžných škol. Tato skutečnost ji natolik zaujme, že se začne věnovat rozvoji běžného základního vzdělávání.

Systém Montessori vzdělávání je postaven na zážitkovém a smyslovém učení. Je tedy vhodný pro všechny děti. Nadané i postižené. 

Zdroj obrázku

Mýtus č. 3: „Děti si dělají, co chtějí. Jak se můžou něco naučit?”

Děti ve třídě s Montessori systémem si volí aktivity podle svého uvážení. Je zde tak zvané „připravené prostředí”. Děti si samostatně vybírají z připravených možností dle svého věku a vývojových schopností. Každé aktivitě se mohou věnovat, jak dlouho potřebují. Učitel pouze vede a rozvíjí. Děti v Montessori třídě jsou věkově smíšené. Nejčastěji jsou rozděleny do skupinek od 3–6, od 6–9, od 9–12 a od 12–15 let. Vzájemně si pomáhají a inspirují se. Hodnocení probíhá slovně, ne odměnami či sankcemi.

Ano, vlastně si dělají, co chtějí. Sami si vyberou nějakou z nabízených činností. Pak mají dostatek času se na vybranou aktivitu soustředit a pochopit ji. Probíranou látku si vyzkouší, kolikrát chtějí. Činnosti se přestanou věnovat až ve chvíli, kdy je přestane zajímat. V tu chvíli už vše perfektně umí.

Mýtus č. 4: „Všichni se válí po koberci, prostě chaos.”

Třída s Montessori systémem má úplně jiné rozložení interiéru než běžná třída. Nejsou v ní žádné lavice, děti nesedí celou dobu na jednom místě. Sami si vybírají, kde se jim pracuje nejlépe. Prostor je rozdělen do jednotlivých zákoutí, kterým se říká dílny. V dílnách jsou připravené pomůcky pro různé činnosti podle věku a schopností dítěte. Můžou tu psát, číst, počítat, učit se třeba o přírodě. Při učení se mohou pohybovat, jak chtějí.

Děti sedí kdekoliv, třeba i na zemi. Chodí bez dovolení sem a tam. A při tom všem se učí. Montessori při svém pozorování zjistila, že děti se učí pohybem, zkušeností a zážitkem. Není tu chaos. Montessori třídy jsou naopak známé tím, že je tu ticho. Každý žák se plně soustředí na svoji práci.

Zdroj obrázku

Mýtus č. 5: „Všude vidím samá pravidla a poučky, ale kde je tvořivost?”

V Montessori škole jsou vždy jasně stanovená pravidla. Ta však děti neomezují, ale učí je k vzájemnému respektu. Jasně daný řád a pravidla vytvářejí pocit bezpečí. Respektující a bezpečné prostředí je podmínkou opravdu efektivního učení.

Montessori vzdělávání naopak podporuje rozvoj samostatného, logického myšlení a rozvíjí představivost. To dokazují i uznávané osobnosti ze světa businessu, kultury a inovátoři z oblasti informačních technologií, které Montessori školy absolvovaly.

Zde jsou někteří z nich:

Sergey Brin a Larry Page, zakladatelé Googlu, oba dva připisují značný podíl na svém úspěchu právě vzdělávání metodou Montessori. „Součástí Montessori je i neposlouchání pravidel, vnitřní motivace, stálé hledání pochopení dějů ve světě a dělání věcí trochu odlišně.”

Will Wright, tvůrce a designér počítačových her „The Sims”. „Je to všechno o učení podle vašich podmínek, a ne o tom, že by vám učitel něco vysvětloval. A když děti objeví věci samy o sobě, přilnou k nim mnohem víc.”

Jeff Bezos, americký podnikatel, zakladatel, prezident a výkonný ředitel amerického obchodního portálu Amazon.com. „Čím jsem dnes, jsem díky Montessori škole. Důvěra a pečující prostředí mi umožnily zaměřit se na osobní rozvoj a kreativitu.”

Vzdělávací metoda podle paní Marie Montessori vychází z pečlivého pozorování dětí a přizpůsobuje se jejich vývoji a myšlení. Dává jim svobodu volby a času. Jde o velmi přirozený způsob vzdělávání, vhodný pro všechny děti. V České republice se podle Montessori učí od mateřinek až po druhý stupeň základních škol. Střední školy s touto metodou existují zatím pouze v zahraničí.

Jako každá mince má dvě strany, tak i názory na Montessori vzdělávání se různí. Kromě nepravdivých mýtů má tato metoda i kritické ohlasy, postavené na reálném základě. Mezi ty nejčastější patří, že v některých ohledech je už zastaralá a strnulá. Například pomůcky, které Marie Montessori vytvořila před sto lety, už nemusí odpovídat nárokům dnešních dětí. Předem dané činnosti a způsoby práce, vytvářející „připravené prostředí“, nedávají moc prostor tvořivosti a invenci učitele. Metoda se zaměřuje spíše na individuální práci a nepodporuje kooperaci a spolupráci ve skupině. Práce s dětmi se však vždycky odvíjí od přístupu učitele. Protože „Jediným testem při vzdělávacím procesu je štěstí dítěte.“ (Marie Montessori).