Nebaví vás práce? Víme, proč v ní nezůstávat | Absolvent.cz

Nebaví vás práce? Víme, proč v ní nezůstávat

Každý z nás se jednou v situaci, kdy pro nás naše zaměstnání nepředstavuje jednu z důležitých potřeb seberealizace. Většinou máme spíše tendenci si náš odchod, který stejně v budoucnu nastane, racionalizovat různými optimistickými vyhlídkami, které nám uzavírají jiné možnosti. Neztrácíme tímto oddalováním čas? Nevzdaluje nás to třeba od jiného, lepšího cíle? Pojďme se podívat na důvody, které nám mohou v rozhodnutí dát přednost nové příležitosti, pomoci.

Stane se zázrak

S každým dnem doufáme, že se něco zlepší - že zmizí stohy papírů na pracovním stole, v kalendáři bude více času na oběd, nebo že se kolegyně sdílící s námi office lépe vyspí a nebude z nás jen odčerpávat energii. Jenže s přibývajícím očekáváním na zlepšení okolností možná roste nátlak na nás samotné a na okolí (ač třeba ne vědomý). Pak už stačí maličkost a čekání na zázrak může mít daleko horší následky. Pokud cítíme, že se situace opravdu dá reálně zlepšit, můžeme se aktivně podílet na vyřešení, ale v opačném případě, kdy vyhlídky nejsou nijak pozitivní, je stále lepší neoddalovat nevyhnutelné.

Nikde jinde nikoho nezaujmu

S tímto přístupem si už sami zavíráme dveře za lepšími zítřky. Čím  déle protahujeme své trápení ve stávajícím zaměstnání, tím více plýtváme energií někde, kde přijde vniveč a nemůžeme ji vynaložit například na hledání nového zaměstnání nebo sebevzdělávání. Pokud začínáme mít pocit, že naše snahy opravdu nepadají na úrodnou půdu, je na čase odejít.

Nechci přijít o jistotu platu a jiných benefitů

Dostávat každý měsíc ve stanovený den výplatu, stravenky a pracovat v moderní kancelářské budově je určitě příjemné. Ale opravdu nám to stojí za to, když přitom nemáme čas na koníčky nebo rodinu a jsme zahlceni prací až do večera?

Jinde mi už tolik nedají

Vysoký příjem je sice jeden z pozitivních faktorů, proč setrváváme, ale určitě není zárukou naší spokojenosti. Pokud i dovolené jsme myšlenkami v práci, vyřizujeme firemní e-maily, protože včera bylo pozdě, i tady pak ztrácí vysoká finanční odměna svůj účel.

Zastávám vysokou funkci, zklamal bych ostatní

Jsme jen lidé. Nebudeme první ani poslední, kdo si jednoho dne řekne, že i vysoký post mu mnohdy spíše více bere, než dává. Změnou nemusí být zrovna to, že budeme řadovými zaměstnanci ve výrobní firmě, ale třeba jen únik ze svazujících korporátních pravidel do vlastního projektu, kde budeme svým pánem.

V jiné práci to bude určitě ještě horší

Pokud si rozumově zdůvodňujeme, že se máme nyní ještě dobře, opravdu nepochodíme úspěšně. Pravdou je, že našeho nového zaměstnavatele nemusíme odhadnout dobře. Ale pokud to nezkusíme, jednoduše to nezjistíme. Dnes neustále čteme o lidech, kteří výrazně změnili svůj směr i v kariéře a nelitují tohoto kroku. Ale co bylo tím hlavním hnacím motorem? Přece to zkusit!

Když odejdu, přiznám porážku nadřízenému

Pokud máte nejasnosti ve vašem pracovně-právním vztahu, nebo se objevily během pracovního poměru osobní antipatie, však si definujte, kde tkví jádro problému. I nadřízený je však jen člověk s chybami, jako má každý. Pokud jsme si vědomi, že jsme šli řešení naproti, určitě nevycházíte jako poražení. Pozitivum je, že do budoucna víte, jaký by náš nadřízený neměl být,.

V životopise nebudu reprezentativní

Ať už odcházíte ve zkušební době, po půl roce nebo po dvou letech, nemusí to ihned znamenat fiasko. Právě zkušební doba má plnit účel, tedy zjistit, jaká je synergie mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Tři měsíce by měly dostatečně sloužit k tomu, abyste zjistili, jak jste se sžili s vaší prací, jestli je to to pravé ořechové a jaká je chemie mezi vámi a pracovním prostředím. Pokud vás vedly jakékoliv podmínky k odchodu, tento bod veďte v patrnosti. I horší zkušenost se cení. Pokud víte, kam dále směřovat, nemůže si váš budoucí šéf přát nikoho lepšího.

Když to zvládne kolega, zvládnu to také

Každý z nás potřebuje uznání, potvrzení, že svou práci odvádíme dobře. Stejně tak se však mnohdy hůře srovnáváme s tím, že někdo jiný může být úspěšnější než my. Ale pokud si položíme otázku “děláme to vlastně rádi?”, jak si vlastně odpovíme upřímně? Pokud svou práci děláme jen proto, abychom nezklamali okolí, ale při představě dalšího pracovního dne nám naskakuje kopřivka, měli bychom zvážit, jaký pro nás má tato práce smysl. A stále platí, abyste milovali to, co děláte!

Setkali jste se s podobnou situací? Jak jste ji řešili?

 

Články ze stejné kategorie